Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tarotový slovník - A

17. 10. 2008

 

 A

abaddon - termín z židovského talmudu pro nejhlubší místo pekla (gehenna), přeneseně též ďábel nebo zlý duch.

abbé - označení katolického duchovního nezastávajícího žádný kněžský úřad, obvykle vychovatele ve šlechtických rodinách; označení katolického duchovního vůbec, nemá-li titul monsignore nebo vyšší.

ábeles - zvláštní způsob rozdávání karet při tarokové hře.

abrahamita - člen východočeské křesťanské sekty blízké židovství.

Abramelinova kniha o magii - dílo o "posvátné magii", připisované židovskému kabalistoviAbrahamovi z Wormsu, původně rukopis na pergamenu z roku 1387, uchovaný v pařížské knihovně Arsenalu.

absolutno - metafyzický termín užívaný již neoplatoniky a scholastiky, kteří jím vyjadřovali "něco", co je "bez jakékoli podmínky", nezávislé na druhém, to jest "co existuje samo sebou jako nejvyšší substance".

adamita - příslušník gnostické sekty; příslušník některých sekt francouzských náboženských blouznivců (14.stol.).

adept - ten, kdo chce nebo začíná pěstovat nějaký obor;  začátečník. Tímto termínem je také označován jedinec, který pronikl do podstaty hermetismu a ovládl určité okultní síly. Kabalisté jím symbolicky označují člověka, který " v pravici drží Šalamounovy klíčky a v levici kvetoucí ratolest mandloně". Vyjadřují tím jednotu poznání a ovládnutí sil, které jsou činiteli okultní praxe.

Adonai - hebrejské jméno boží vyslovované místo jména Jahve, odvozené od výrazu "adoni", tj. "můj pán". Užívá se ve Starém zákoně a jinde namísto nevyslovitelného jména božího.

Aeon - Gnostický pojem vyjadřující : 1. určitý věk (ve smyslu historického období); 2. věčnou sílu plynoucí z božství, analogickou kabalistické sefiře. Pojem je patrně odvozen z řeckého slova "aeinous", "věčný duch". Říše aeonů mužské a ženské podstaty se nazývá pleroma (říše boží). Nejdokonalejším aeonem je neviditelný bůh, který je nazýván Praotec (Propater) a Propast (Bythos).  

afirmace - kladné tvrzení, stvrzení

agnosticismus, agnosticizmus - názor popírající možnost plného poznání světa a jeho zákonitostí, zdůrazňující ohraničenost lidského rozumu na oblast zkušenosti. Učení o nepoznatelnosti světa a podstaty věcí kromě smyslové zkušenosti (opak gnosticismu, gnosticizmu ).

Ahasver - věčně nespokojený, stále hledající, bloudící člověk, nazvaný podle nedoložené postavy Žida Ahasvera, který byl potrestán věčným blouděním a neklidem za to, že udeřil Ježíše Krista vycházejícího z domu Pilátova.

akropole, akropolis - opevněné návrší starořeckých měst, určené jako útočiště obyvatelstva v době válečného ohrožení města.

albigenští - středověká náboženská jihofrancouzská sekta založená na gnosticismu a manicheismu. (nazvaná podle jihofrancouzského města Albi, 290 km jihozápadně od Lyonu).

alegorie - vyjádření tající v sobě jiný smysl, vyjádření myšlenky obrazem; jinotaj. Příkladem je alegorie spravedlnosti, vyjádřená postavou ženy držící v jedné ruce váhy, v druhé meč a mající zavázané oči. Alegorie však mohou být vyjadřovány též slovy, která podávají plastický obraz něčeho (např. Ezopovy a La Fontainovy bajky).

the-chemical-preparation-of-aurum-portabile--sadeler-ii--kilian--geiger-.jpgalchymie - chemie předvědeckého období; prvotní forma chemie. Dávné umění duchovní i fyzické transformace, původem z Egypta. Starobylá forma chemie, kterou praktikovali badatelé navazující na OKULTNÍ TRADICE. Jejím cílem bylo objevit "Kámen mudrců" neboli elixír života, o kterém se věřilo, že mění olovo ve zlato a zaručuje nesmrtelnost. Západní alchymisté se domnívali, že svět se skládá ze čtyř živlů (elementů), země, vzduchu, ohně a vody, a čtyř vlastností, sucha, vlhka, horka a chladu. Věřili, že změnou poměrů mezi elementy je možné proměnit jakoukoli formu hmoty v jinou. Na Východě se alchymie spojuje s taoismem a hledáním elixíru nesmrtelnosti.

alkahest - alchymistický termín pro roztok, jehož se užívalo jako univerzálního rozpouštědla, čímž Paracelsus a van Helmont rozuměli substanci, která rozkládá látky a odděluje v nich pralátku.

Alma mater - živící matka (latinsky)

Almanach - ročenka; sborník prací. 

Alruna - německý termín, používaný v hermetismu často bez překladu, znamená buď mandragoru, nebo častěji z mandragory již zhotovenou magickou figurku. 

Alter ego - důvěrný přítel, druhé Já (latinsky alter = jiný,druhý; ego = já).

alternace - střídání

alternativa - možnost volby mezi dvěma nebo více způsoby řešení; volitelný způsob řešení; v prostém významu "možnost".

altruismus, altruizmus - nesobecký způsob myšlení nebo cítění, jednání ve prospěch druhých lidí (opak egoismus).

ambice - touha po vyniknutí, uplatnění; ctižádost.

ambivalentní - mající dvojí platnost, dvojí význam; rozporný.

Amen - slovo, jímž se v křesťanství a v judaismu zpravidla ukončuje modlitba. Je odvozeno z hebrejského slova "aman" (psáno amn), což znamená "tak jest". V jistém smyslu je možno toto slovo chápat jako křesťanskou mantru, tj. jako magické slovo.

Amulet - Amulet je předmět, který plní tajemné a záhadné funkce, chrání toho, kdo ho nosí a to jak během života, tak i po smrti.  

  • První amulety měly ochrannou funkci před bolestmi, prostřednictvím fenoménu komunikativní magie. Staré národy je nosili na té části těla, která je bolela (spánky, zápěstí, kotníky, srdce, hruď, hlava). Že jsou to zajímavá místa? Ano, jsou všude tam, kde je nejvíce cítit pulz. Časem Amulety coby byžuterie ztratili profylaktickou funkci a staly se projevem moci, peněz nebo koketerie. Navzdory tomu, všechny prsteny, náhrdelníky a náramky samy o sobě představují magické kovové kruhy, které jsou příjemci kruhových paranormálních sil od grimoarytů. Jde o ochranný řetěz, kruh, přes něhož zlé síly nemohou proniknout. Taková bariéra (kruh) byla vkládána do magické koruny, kterou nosili ti, kdož byli považováni za vyvolené Bohem. Starohebrejský DIADÉM je NEZAR, to znamená OSVÍCENÍ.

    pozn. Amulet odpuzuje, Talisman přitahuje

anabaptista - stoupenec anabaptismu, tj. sociálně revolučního směru náboženského, protestantského zaměření, vzžadujícího křest až v dospělosti a odmítajícího křest dětí (odtud název); novokřtěnci.

anagram - nové slovo vzniklé přeskupením písmen nebo slabik slova základního.

anachoret, anachoreta - poustevník

anachronismus, anachronizmus - kladení nějaké události, jevu nebo osoby do jiné doby než kam skutečně patří; přežitek; co se nehodí do dané doby.

analogie - obdoba; tj. existence nebo zjištění stejnosti některých vlastností mezi jinak netotožnými objekty. Pojem známý též z logiky a metodologie věd, vyjadřující způsob usuzování (per analogiím), které se děje na základě podobnosti mezi věcmi a jevy.

anděl - Nadpřirozená bytost. V křesťanském světě stojí andělé někde mezi Bohem a smrtelníky a sehrávají z-andelezrozeni.jpgobvykle úlohu zvěstovatelů. Mohou to být i obyčejní lidé, kteří inspirují ostetní k bohulibé činnosti; NADPŘIROZENÍ informátoři či rádci nebo i neosobní síly, například vítr.

androgyn - oboupohlavní jedinec, vystupující často jako symbol v alchymii v obrazu bytosti, která je z poloviny muž a z poloviny žena. Naproti tomu hermafrodit je jediná bytost s mužskými i ženskými genitáliemi.

animalita - životnost, smyslovost, pudovost, animálnost.

Anima Mundi - latinsky "duše světa", pojem vyjadřující u Paracelsa názor, že vše existující je oduševnělé, každá entita má svou "duši", a tedy i svět jako celek má duši.

animismus, animizmus - víra, že přírodní jevy i věci jsou ovládány duchy; názor, že podstatou života je duše.

animizace - oduševnění, odušovňování.

animo - dobrá nálada; zájem.

ankh - viz. crux ansata

anomálie - nepravidelný jev; odchylka od normy.

antagonismus, antagonizmus - ostrý nebo nesmiřitekný protiklad; nesmiřitelný rozpor.

antika - souhrnné označení řeckého a římského starověku a jeho kultury.

Antikrist - neznaboh. Pojem užívaný v některých pasážích bible ve významu protikladu boha - Satana.

antinomie - protichůdnost, protiklad, rozpor.

antipatie - nechuť, nelibost, odpor.

antiteze - logický soud postavený proti jinému, protiklad (opak teze).

anticipace - předjímání, předjetí, předvídání, předzvěst.

antologie - výbor z literárních děl.

antonymum - slovo opačného významu; opozitum.

antropomorfizace - přenášení lidských vlastností do mimolidské skutečnosti; personifikace. antropozofie - mystické učení založené jako nová forma teozofie R.Steinerem, zdůrazňující monismus, panteismus a intuitivní prvky v myšlení, blízké představám a myšlenkám některých východních náboženství a filozofií (např. myšlenkou reinkarnace apod.)

antroposofie - směr, který se při prozkoumávání duchovního světa zaměřuje na hledání souvislostí s vědeckými poznatky z biologie, anatomie a medicíny.

apatie - lhostejnost, netečnost.

aplikace - použití, využití, uplatnění.

therideroftheapocalypse.jpg

Apokalypsa - jedna z knih Nového zákona podávající formou okružního listu sedmi maloasijským církvím mystická, namnoze symbolická proroctví o budoucnosti církve a o konci světa. Zjevení svatého Jana, napsal je kolem roku 95 po Kristu apoštol Jan.

apokryf - nepravý, nepůvodní, podvržený spis. 

Apokryfy - 14 knih dodatků ke Starému zákonu římského katolicismu, avšak vyloučených z hebrejského kánonu i z protestantských verzí Bible.

aportace - zhmotnění fyzického předmětu během SEANCE; předpokládá se, že tento předmět byl na místo přenesen NADPŘIROZENOU cestou z jiné roviny existence.

a posteriori - ze zkušenosti, podle zkušenosti.

a priori - pouze z rozumu, na zkušenosti nezávisle ( opak a posteriori)

apoteóza - oslavování hrdinů, zbožštění, také nanebevzetí

archaismus, archaizmus - zastaralý jev, prvek. V jazykovědě archaický prostředek, to jest slova historická nebo zastaralá, která byla ve spisovném jazyce záměrně obnovena, aby dodávala textu dobového zabarvení (například mázhaus = velká síň). Vývojově zastaralý prvek.

archetyp - původní typ, pratyp,, původní znění textu, praobraz, vzor, idea; podle C.G.Junga psychické obsahy před vědomým zpracováním, archaické představy a symboly klíčového významu,které nepocházejí z vrstvy osobní zkušenosti (ke které se váže Freudovo nevědomí), ale jsou podle Junga v jistém smyslu vrozené. Modely duševního dění a prožívání, nacházející své vyjádření například v mýtech nebo v pohádkách.Také prapůvodní vzorec, koncept nebo představa, kterou lze nalézt ve všech kulturách. Často se objevuje ve snech, umění a mýtech.

archetypy - univerzální symboly, pravzory uložené hluboko v podvědomí každého člověka.

archón - příslušník sboru devíti vládců volených v Athénách (nebo i v jiných starořeckých městech) na rok.

aritmosofie - tzv. hermetická matematika či aritmosofie je nauka o esoterním významu čísel, která má blízko ke kabale a pythagoreismu. Jistou profanací této posvátné matematiky je tzv. numerologie, pokud se zabývá nízkým věštěním. Jindy jsou pojmy aritmosofie a numerologie významově ztotožňovány. Aritmosofie vychází z postulátu, že kosmos je řád založený na kombinaci čísel. Číslo zde není chápáno jako pouhý znak pro počet, nýbrž jako symbol hlubšího významu.

Arkána - je plurál od latinského slova Arcanum = tajemství. 

  •  Velká Arkána a Malá Arkána jsou dvě zřetelně odlišné skupiny karet v tarotové sadě. Arcanum je latinské slovo znamenající "tajemství". Tvar množného čísla zní Arcana. Slovní spojení Velká Arkána a Malá Arkána tudíž znamená "velká tajemství" a "malá tajemství". (V češtině se ovšem s výrazem "arkána" dále nakládá, jako by byl ženského rodu.)

Arkánum - Latinské slovo arcanum znamená tajemství. V hermetismu se používá ve dvojím významu :  

  • 1. ve spojení s Tarotem: 22 hlavních tarotových karet se označuje jako "Velká Arkána", 56 ostatních karet jako "Malá Arkána".
  • 2. ve spojení se spagyrií : spagyricky zhotovené léčebné přípravky se nazývají "arkána" (tohoto termínu používal zejména Paracelsus). Hermetičtí lékaři byli proto nazýváni též "arkanisté" nebo "arkanologové". Ve spagyrii jsou tedy arkána (rozlišují se zde "velká" a "malá" arkána) léčebné prostředky. Velká arkána se nazývají též elixíry. Pojem arkána zavedl patrně Paracelsus, který tím rozuměl radikální spagyricky zhotovený léčebný prostředek. Podstatou těchto spagyrických arkán byly kvintesence. Podle Paracelsa to byly nemateriální "duchovní" podstaty jednotlivých látek tvořících spagyrický přípravek,  v nichž se projevoval účinný vitální činitel, "duchovní síla věčného univerzálního božského života". Nejvyšším arkánem byl "kámen mudrců" či "filosofů". G.W.Surya popisuje sedm arkán :                         essentia dulcis

  pulvis niger  

 tinctura corralina 

     essentia antihypochondria

 pulvis vitalis      

pulvis solaris  

 balsamum minerale nigrum.

 

artefakt - umělý výrobek; umělecký technický výtvor; lidský výrobek (opak přírodniny).

asimilace - přizpůsobení

askeze - přísný, odříkavý způsob života.Z řečtiny převzaté slovo, znamenající původně výcvik (asket = vycvičený atlet); používá se ve významu zdržení se něčeho, odříkání se. Askeze vystupuje jako předpoklad rozvinutí duchovního života v mnišských řádech křesťanských a některých indických náboženských soustavách. Formou askeze je celibát katolických kněží. Časově omezená askeze pohlavní je nutná v přípravě k magické operaci.

aspekt - vzhled; hledisko, zřetel, pojetí, pohled na něco; zorný úhel.

astrál - klíčový pojem hermetismu a celého okultismu vůbec. Vyjadřuje totiž v běžných podmínkách vnímatelného světa nevnímatelnou substanci, která je skrytou dimenzí jsoucna.

astrální - nadpozemský, netělesný.

astrální bytosti - všechny astrální útvary  lze chápat jako bytosti, protože jsou nadány pohybem, určitými sklony a určitou mírou inteligence.

astrální cestování - mimotělní zkušenost, kdy duše opouští fyzické tělo, libovolně se přenášejí do jiných i velice vzdálených míst a pak se vrací zpátky do těla.

 astrální obraz - astrální obraz nemluví, chová se jako zrcadlový obraz, jen velmi výjimečně je doprovázen zvuky, které jakoby přicházely ozvěnou, tj. z jiných míst, než stojí zjev, jemuž zvuky přisuzujeme, a konečně astrální obraz vždy působí jen na jednu osobu.

astrální projekce - různé formy "práce" v astrálu, jako vymisťování astrálního těla, tvoření larev a jiných astrálních útvarů imaginací, vůlí, spontánní afekcí atd.

astrální rovina - Snový svět, oblast, kde se Vaše přání a touhy stávají skutečností. Žijí tam i jiné bytosti, skřítkové, víly, démoni aj. Do Astrální roviny se můžete přenést nejčastěji meditací a ve snu.

 astrální světlo - název pro nevnímatelnou dynamickou substanci astrálu, která tvoří životní prostředí astrálních bytostí a je zdrojem života na psychofyzické úrovni.

 astrální tělo - nehmotný duplikát fyzické podoby nějaké osoby. Předpokládá se, že může opustit původní tělo, a to jen na určitou krátkou dobu - ve spánku či v průběhu nějakého ZÁŽITKU MIMO TĚLO - , nebo natrvalo - v okamžiku smrti. Astrální tělo může být vysvětlením tzv. DVOJNÍKŮ.

astrální vír - zvláštní pohyb astrálního světla, známý ve všech světových okultních systémech, které "pracují" s astrálem. Indičtí okultisté jej nazývají "pitha". Znamená shlukování astrálního světla do určitých útvarů, které jsou pak v raportu s příčinami tohoto shluku. Astrální vír tak může být vyvolán například vyslovením magických formulí za vhodných astrologických korespondencí, neúmyslně je vyvolán afekty osob a určitými činnostmi.

astrolog - osoba zabývající se astrologií; hvězdopravec.

astrologie.jpgAstrologický rok - začíná na nultém stupni Berana. Sleduje dráhu Slunce (ekliptiku) pohybujícího se zdánlivě po zvěrokruhu. Konec astrologického roku nastává, když Slunce dorazí na poslední stupeň znamení Ryb, čímž ukončí celý cyklus 360°.

astrologie - zkoumání vlivu hvězd na člověka a předpovídání budoucnosti z jejich postavení. - starověký   systém věštění studující uspořádání a rozmístění planet ve sluneční soustavě, které se zdánlivě pohybují po zvěrokruhu. Studium noční oblohy a nebeských těles, které má umožnit předpověď jejich vlivu na pozemské dění. Západní astrologie je založena na starověké řecké (či helénistické ) natální astrologii (týkající se narození), rozdělující kruh, který Země opisuje kolem Slunce, do dvanácti sektorů neboli domů, reprezentovaných znameními zvěrokruhu a propojených jednak s planetami, jednak s jedním ze čtyř základních živlů. Umístění planety v určitém domě v době narození konkrétního jedince předurčuje jeho horoskop a příští příznivý či nepříznivý osud. Čínská astrologie staví na šedesátiletém cyklu, lunárním kalendáři, rozdělení rovníku a sekcích zakreslených kolem zobrazení Země. Opírá se o představu kruhu rozděleného na sektory, polmenované po různých živočiších (jedním z nich je například Tygr).

astromagie - staré řecké přísloví praví, že hvězdy sice ovládají život, avšak moudrý vládne hvězdám. Smyslem divinační individuální astrologie je upozornit na možná životní úskalí a zavádějící lidské sklony. Poznání individuálního horoskopu je tedy současně jakousi prevencí boje proti nepřízni osudu a umožňuje jedinci rozhodovat se tak, aby se vyhnul určitým hrozbám. Ovšem tvrzení, že se tak člověk stává pánem svého osudu, je nesmyslné, protože na osudu jedince se podílejí také jím neovlivnitelné a nekontrolovatelné vlivy. Astrologie umožňuje také definovat časové a jiné podmínky pro určité akce, např. pro nástup cesty, uzavření manželství atd. To je obsahem astromagie, která podle svého zakladatele českého hermetika J.Kefera je naukou boje proti osudu.

astronom - vědecký pracovník zabývající se astronomií, tj. vědou o vesmíru a vesmírných tělesech.

astrosofie - zatím co astrologie v užším smyslu je divinační metoda, astrosofie, někdy zvaná též esoterní astrologie, je naukou o vztazích mezi makrokosmem a mikrokosmem, tj. vesmírem, reprezentovaným obrazem hvězdné oblohy, a člověkem.

asymetrie - nedostatek symetrie, nesouměrnost.

Asýrie - někdejší království na severu Mezopotámie. Stala se říší, která v sedmém století před Kristem sahala od Perského zálivu až k Egyptu.

ateismus, ateizmus - myšlenkový směr a životní postoj popírající existenci Boha nebo jakýchkoli nadpřirozených bytostí; programové odmítání náboženství. (z řeckých slov "a" , které znamená zápor, a "theos", které znamená bůh). Učení, které, zjednodušeně řečeno, popírá existenci boha, nadpřirozena vůbec - bezbožectví.

atribut - charakteristický znak, nezbytná vlastnost.

aura - zvláštní záření kolem člověka rozpoznatelné senzibily. Energetický obal obklopující fyzické tělo, má několik vrstev a může dosahovat velikosti až několik metrů. Obvykle neviditelný, vícebarevný oblak údajně obklopující předměty a živé tvory. Někteří psychotronici tvrdí, že dokáží interpretovat auru člověka a tímto způsobem určit jeho mentální a emoční stav. Někteří uvádějí, že auru zachycují KIRLIANOVY FOTOGRAFIE.

aureola - svatozář.

auspica - forma VĚŠTĚNÍ prováděná ve starém Římě, především na základě letu ptáků. Původně se vůle bohů zjišťovala sledováním ptačího letu, později se znamení zjišťovala podle způsobu zobání kuřat.

automatické psaní - DUCH zemřelého může údajně komunikovat skrze živého jedince, MÉDIUM, a to tak, že mu diktuje sdělení, které médium v hypnotickém stavu zaznamenává. Médium buď přímo zapisuje slova, nebo používá zvláštní zařízení, jako jsou PLANŠETA, nebo SPIRITISTICKÁ TABULKA. I ten, u něhož se nikdy podobná schopnost neprojevila, může začít automaticky psát. Někteří "automatičtí pisatelé" přisuzují své zápisky nikoli duchům zemřelých, ale své druhotné osobnosti.

automatismus -  způsob, jímž DUCHzemřelého údajně komunikuje se světem živých prostřednictvím média, které nevědomě, v hypnotickém stavu, provádí zápis, popřípadě vytváří hudební skladbu nebo jiné umělecké dílo.

autopsie - vlastní zkušenost, vlastní poznání, vlastní názor. 

autorita - všeobecně uznávaná vážnost, úcta. 

Avesta - posvátné písmo zoroastrismu. 

 

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA